Vytisknout tuto stránku

Další zastavení zákona na trnité cestě Doporučený

Ve čtvrtek 7.dubna 2016 po složitém vyjednávání propustila vláda do Poslanecké sněmovny návrh nového zákona o státním zastupitelství, předložený ministrem Robertem Pelikánem. Napravila tím nepřátelský zásah bývalé ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která stáhla z Poslanecké sněmovny zpět návrh, předložený exministrem Pavlem Blažkem. Základní koncepce Pelikánova návrhu je stejná jako v r.2013 a dle mého laického názoru správná: ruší se vrchní státní zastupitelství a zřizuje se speciální státní zastupitelství pro vyšetřování závažné hospodářské kriminality a korupčního jednání, t.zv.”protikorupční speciál”. Tím je zajištěn jednotný způsob vedení trestního řízení na celém území státu (čili odstraňuje se nesystémové zachování zemského uspořádání státního zastupitelství), odstraňuje se nesoulad mezi vymezením úkolů, odpovědnosti a pravomoci na stupni nejvyššího státního zastupitelství a otevírá se cesta ke zvýšení odborné úrovně stíhání hospodářské kriminality a korupčních činů.

 Ministr spravedlnosti zaplatil za rozhodnutí vlády částečným ústupkem ve věci dohledu nad t.z. “protikorupčním speciálem”. Podle jeho původní představy měl být vedoucí “protikorupčního speciálu” podřízen přímo pánubohu, což vyvolalo bouři odporu ze všech stran. Zahnán do kouta, Robert Pelikán nakonec přistoupil na jeho podřízení omezenému dohledu Nejvyššího státního zastupitelství.

Myšlenka na podřízení “speciálu” přímo pánubohu je zvláštní a pan ministr obdržel četná varování, že ji poslanci v žádném případě nepřijmou. Její odůvodnění zvýšením odolnosti státního zastupitelství proti politickým nebo korupčním vlivům je kouzelné: podlehne-li jen jeden z “nezávislých” vedoucích státních zástupců, aspoň druhá část si zachová zdraví. Podlehnutí obou současně je méně pravděpodobné než selhání jednoho z nich. V podstatě jde o vyjádření hluboké nedůvěry v možnost nalezení takových lidí pro obsazení vedoucích funkcí, kteří neselžou za žádných okolností. Má-li pan ministr takové informace o kvalitě sboru státních zástupců, které činí nedůvěru důvodnou, je korupční prostředí České republiky ještě daleko horší, než si myslí průměrný občan. Představa, že s náchylností ke korupčnímu jednání je třeba počítat i v orgánech vynucování práva, je děsivá.

Dlužno podotknout, že ani částečný ústupek neuspokojuje všechny kritiky návrhu zákona, takže pan ministr nemá ani v tomto detailu zdaleka vyhráno.

Přetahování kvůli bezdohledovosti “speciálu” odvedlo pozornost od jiných citlivých míst návrhu. Navenek se zdá, že umlkli odpůrci rušení vrchních státních zastupitelství, ale mám důvod si myslet, že jejich odpor pouze bublá pod povrchem a v pravou chvíli vypukne znova s plnou silou.

Nemluví se ale například o tom, že přijetí zákona připraví dočasně o místa všechny vedoucí státní zástupce mimo – možná- nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Nové obsazování míst bude probíhat cestou výběrových řízení. Je to jeden z nejvýraznějších přínosů návrhu, neboť na vedoucích místech v řadě případů stále ještě působí bývalí předlistopadoví prokurátoři, namnoze bývalí členové KSČ, jejichž myšlení a pracovní zvyklosti jsou aspoň u některých poplatné minulosti. Soustava státního zastupitelství by se jich jinak zbavovala jen obtížně. Mimo jiné by nový zákon připravil o místo Josefa Richtra, okresního státního zástupce v Českých Budějovicích, kdysi “kovaný soudruh”, jehož ideologické indoktrinaci vděčíme za vyvolání politického procesu podáním obžaloby na doc. Martina Konvičku, předsedu Hnutí proti islámu, kvůli jeho trapným protiislámským výrokům (ne, nefandím doc. Martinovi Konvičkovi, je trapný). “Staré struktury” budou postiženy i zrušením Vrchního státního zastupitelství v Praze, které je po Nejvyšším státním zastupitelství jejich největším skanzenem. Samořejmě, nepřijdou o práci, ale půjdou do určité nejistoty, někteří budou muset opustit zabydlenou kancelář. Spolu s bývalými kolegy, kteří po r.1989 museli opustit státní službu, jsou neviditelnou, nikoli však bezvýznamnou silou, která určitě působí proti přijetí zákona. Po jejich boku bojují za jejich “dobré bydlo”, i jinak slušní a nevinní lidé, kteří si možná ani neuvědomují, komu by prospělo odmítnutí zákona.

Nemluví se ani o tom, že do návrhu zákona jsou zakleta různá nemravná zvýhodnění státních zástupců proti úředníkům, podřízeným zákonu o státní službě. Začíná to u nejvyššího státního zástupce, jemuž od nabytí účinnosti zákona poběží sedmileté funkční období. Bude-li tedy v kritickou chvíli nejvyšším státním zástupcem Pavel Zeman, zůstane ve funkci 13-14 let od okamžiku jmenování, aniž by se podrobil výběrovému řízení podle nového zákona, bude podléhat přímo pánubohu a bude prakticky neodvolatelný. Patrně to je jeho odměna za to, že novou koncepci státního zastupitelství vymyslel a probojoval. Nemění to nic na tom, že jde o zásadní výjimku z principu obsazování řídích postů výběrovým řízení, ani na tom, že setrvání řídícího pracovníka na jednom místě po tak dlouhou dobu odporuje poznatkům z oboru psychologie práce. Nemravnost tohoto opatření zvyšuje posílení postavení nejvyššího státního zástupce uplatněním falešné mantry o nezávislosti státního zastupitelství: napříště bude vláda bezmocná v případě selhání nejvyššího státního zástupce, protože pravomoc odvolání přejde na bezzubý kárný soud. Dochází tím k porušení rovnováhy mezi sloupy státní moci: moc výkonná se dostává do područí stavovsky zapouzdřené moci soudní. Naplňuje se Klausovo varování před nástupem soudcokracie. Těmito úpravami vybočujeme z rámce obvyklých evropských řešení: např. ve Spolkové republice Německo je odvolání nejvyššího státního zástupce v pravomoci ani ne vlády, ale pouze spolkového ministra spravedlnosti, který ji právě před nedávnem bez dlouhých řečí použil.

Dalšího zvýhodnění se dostane státním zástupcům rušených vrchních státních zastupitelství tím, že přejdou na Nejvyšší státní zastupitelství, čímž aspoň část z nich si zlepší příjem. Je to patrně úlitba za upuštění od odporu proti novému zákonu, kterou nevinní daňoví poplatníci rádi zaplatí.

Zatímco pracovní výkonnost každého bezvýznamného úředníka, podléhajícího zákonu o státní službě, bude hodnocena každoročně, u státních zástupců, kteří mají možnost ničit lidem životy, jen jednou za tři roky. Jako špatný vtip při tom působí zpráva, že ten, kdo se opakovaně neosvědčí, může být mimo rámec kárného řízení přeložen na jiné působiště, kde bude v poklidu pokračovat ve špatné práci.

Nejslabším místem navržené úpravy je ale převzetí současného systému stížnostního a kárného řízení, který je zcela neúčinný a umožňuje státním zástupcům dopouštět se beztrestně různých výstřelků, na které doplácejí strany trestního řízení. I nadále chybí zajištění povinné regresní spoluúčasti státních zástupců na odškodnění, vypláceném státem obětem jejich pochybení. V rozporu s halasně proklamovanou mantrou o nezávislosti státního zastupitelství pravomoc konečného rozhodnutí o proviněních státních zástupců zůstává v rukou kárného soudu, který je velmi shovívavý. Předložení jejich poklesků soudu je sice v rukou vedoucích státních zástupců s pravomocí kárných žalobců, ale mezi nimi je s ochotou trestat excesy nesprávného právního postupu Lenka Bradáčová bílou vránou.

Mohl bych uvést i více výhrad, ale nemá smysl zatěžovat běžného čtenáře detaily. Koho problém zajímá do větší hloubky, může porovnat veřejně dostupný vládní návrh s alternativním řešením, uveřejněným na internetových stránkách spolku Šalamoun.

Poslanci budou mít sice možnost pozměňovacími návrhy zákon upravit, ale nedělám si iluze. Valná část těch, kteří se v poslední době k problematice státního zastupitelství veřejně vyjadřovala, žije dlouhodobě ve věži ze slonoviny a o tom, co se děje v trestním řízení, má jen mlhavé představy, někdy dosti vzdálené od reality.

Pochybností ze strany různých kritiků je tolik, že zdaleka není jisté, kam trnitá cesta zákona povede: zda k přijetí upravené verze či k zamítnutí a tím k odročení reformy státního zastuitelství o mnoho let.

Zveřejněno v SOUDCOKRACIE

Nejnovější od ZDENĚK JEMELÍK

Související položky (podle značky)